Únava, podrážděnost a špatné známky? Může za to nevhodné prostředí

Výkon žáka i učitele se odvíjí od mnoha faktorů. Kromě obsahu výuky je to překvapivě samotný vzduch, který hraje významnou roli při vyučování i během přestávky. Málo větrání tak přispívá ke snížení aktivity, únavě a hlavně ztrátě pozornosti. Již loni ukázaly výsledky pilotního měření projektu Smart City „Životní prostředí – Zdravá škola“ od společnosti O2, že podmínky pro dýchání mají ve školách studenti často nevyhovující.

Měření společnosti O2 ukázalo, že studenti pražské smíchovské střední průmyslové školy stráví 21 % vyučovacích hodin v prostředí, jehož koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu není v souladu s vyhláškou ministerstva pro místní rozvoj. Kvalitě ovzduší ve třídě je přitom v posledních letech věnována čím dál vyšší pozornost, a to zejména v souvislosti s řešením různých zdravotních obtíží dětí a dospívajících, rovněž i v rámci prevence syndromu vyhoření učitelů.  Dobrá kvalita vzduchu napomáhá lepší koncentraci, přičemž špatná kvalita mentální výkonnost prudce snižuje. V nevětrané místnosti se navíc zvyšují koncentrace různých škodlivých látek, prachu, pylu a vlhkosti, což nemá příznivý dopad na zdraví dítěte ani dospělého.

Je již nesporně prokázáno, že zvýšená koncentrace CO2 vyvolává bolesti hlavy, únavu, zmíněný pokles pozornosti, a to už při koncentracích CO2 vyšší než 1000 ppm. Nad tuto hladinu se běžně dostává kvalita ovzduší během jedné vyučovací hodiny, při plném obsazení standardně veliké učebny. Při této hladině CO2 se už přitom více než třetina osob cítí nepohodlně. Po 90 minutách v takové učebně obtíže u studentů narůstají a je jich více unavených. V malé učebně, kde je velké množství osob, se můžeme dostat i na hladinu, kdy se zvyšuje tep a začneme pociťovat nevolnost.

„Výše uvedené příznaky však nejsou jediným důsledkem špatného ovzduší ve třídách. Je zapotřebí si uvědomit, že sekundárně s poklesem koncentrace pozornosti vzniká vyšší chybovost u žáků, což vede k psychické nepohodě. Dětem bez poruch aktivity se většinou bude snižovat rychlost výkonu, u dětí s poruchami aktivity můžeme zaznamenat nárůst jejich obtíží – tedy u dětí „pomalejších“ ještě výraznější zpomalení tempa, u dětí se sklonem k hyperaktivitě naopak zase nárůst aktivity – v tomto případě právě v důsledku zhoršeného okysličení mozku,“ říká psycholožka a prorektorka VŠTVS Palestra Markéta Švamberk Šauerová.

Dalším důsledkem narůstající únavy může být zvýšení hlučnosti dětí, což má vliv opět na pohodu všech přítomných (i na učitele). Podmínky takového prostředí pak působí jako silný stresový faktor, s nímž se organismus snaží vyrovnat různými kompenzačními mechanismy – buď apatií, nebo agresivitou. Zejména u dospívajících si v důsledku únavy, která vzniká působením nevhodných hygienických podmínek prostředí, můžeme všímat zvýšené přecitlivělosti, emocionálního rozladění, zvýšené sociální konfliktovosti nejen mezi sebou, ale i vůči pedagogům. Organismus, který je vystaven této zátěži, také mnohem hůře regeneruje, resp. k regeneraci potřebuje déle času a výraznější změnu. „Tyto faktory velmi zásadním způsobem ovlivňují i pohodu učitele a považují se za jeden z významných vlivů spolupůsobících při vzniku syndromu vyhoření,“ dodává Markéta Švamberk Šauerová. Na základě řady šetření v terénu jsou školám dávána doporučení ke konkrétní frekvenci větrání a i způsobům, jak nejúčinněji vyvětrat.