Politická reprezentace

Československá republika posléze Česká republika na scéně moderní politiky sehrála doposud roli aktéra ve dvou politických systémech čili v systému vlády.

Za prvé v případě, kdy zásadní roli sehrála pouze jedna politická strana, a v případě druhém v systému politického pluralismu neboli v systému, kdy se moc tříští mezi více politickými subjekty. Je velmi sporné ihned činit politické závěry, které by zodpověděly otázku: „Který z těchto dvou politických systémů je pro společnost efektivnější“. Především zde záleží na úhlu pohledu daného politického pozorovatele dívajícího se na problém z té dané strany politického spektra. Politické spektrum, levice, pravice a strany středu. Známe zájmy a ideje levice, známe zájmy a ideje pravice, ale co zájmy a ideje stran středu.

Dle mého názoru toto jsou velmi obtížně identifikovatelné subjekty politického spektra. Lze bezpečně konstatovat, mohou strany středu své stanoviska opírat jednoznačně o své stranické ideje, nepopírají-li nejen levicové hodnoty, ale také zároveň nepopírají-li pravicové hodnoty. Samozřejmě záleží, na kterou stranu politického spektra jsou víceméně strany středu nakloněni, spíše orientované k levicovým názorům či spíše orientované k pravicovým názorům. Ale … politická idea by měla být konstantní. Vrátíme-li se k vládě jedné strany, lze hovořit o výhodách i nevýhodách tohoto politického systému.

Ovšem, toto lze konstatovat v zásadě i o pluralismu. Zásadním nedostatkem systému vlády jedné strany je ztráta politické kontroly. V zásadě navrhování zákonů a jejich následné prosazování a posléze jejich aplikace v politickém systému jedné strany je zdaleka snazší politický úkol, nežli v systému pluralismu, ale je zde velké riziko chybějící politické kontroly vůči zákonodárné moci ve státě. Neboli, mohou být také přijaty zákony, které vytvářejí podmínky, které ne vždy mohou být v zájmu některých skupin obyvatel ve státě. Naopak v pluralismu politická kontrola v zásadě nechybí. Z tohoto podstatného důvodu lze konstatovat, společnost se automaticky štěpí na již výše zmíněnou levici, pravici a strany středu. Nepsaným politickým zákonem je snaha levice nedělit se s pravicí o politickou moc či naopak, levice vynakládá své politické úsilí k tlakům na vládnoucí pravici. Ale, jak se říká: „Výjimky potvrzují pravidlo“. Viz opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD. Nicméně, úlohou politického spektra je koordinovat politické síly ve státě formou přímého nástroje opozice. Vládne-li levice, pravice se v opozici snaží svými politickými tlaky tlumit jejich politický vliv na společnost, a naopak.

Je toto také ku prospěchu společnosti?

Takto by zněla moje otázka. Celá společnost je pod stálým tlakem politického systému. Víme, jaké zájmy má levice, ale také jaké má zájmy pravice. Jednodušeji řečeno, na straně levice je větší část střední třídy a dělnictvo, na straně pravice je vyšší úřednictvo a podnikatelé. Nutno podotknout, vnesou-li podnikatelé své loby do politiky, není tato ne zcela zanedbatelná okolnost ku prospěchu celé společnosti. Ale, máme-li vládu jedné politické strany, hypoteticky by bylo možno konstatovat, lidé žijí relativně ve vyvážené společnosti, ale jsou tu také víceméně silné tlaky, ale od odpůrců daného politického systému, které mají kumulující společenský charakter. Mohly bychom si uvést příklady, předlistopadové Československo, současné Rusko či Bělorusko.

Nicméně, je zcela nejednoznačné hovořit o ideálním politickém systému. Ideální politický systém je pouze utopií lidstva, čili politika je vždy nástrojem k prosazování cílů, ale pouze té dané skupině občanů ve společnosti. Máme-li politický systém jedné vlády, mohli bychom hovořit o většinové podpoře společnosti, ale stále pouze většinové, a hovoříme-li o pluralismu, většinová podpora se tříští mezi mnoho zájmových skupin ve společnosti. Budeme-li hovořit o socializmu, je nutno podotknout, lidé na tento společenský řád nebyli ještě dostatečně vyspělí, ovšem to nelze říci, ani o současném kapitalistické společnosti v České republice.

Nepoliticky bychom mohli hovořit o řádu neřádu v České republice

Kořeny našeho moderního státu sahají do masarykovské první republiky, kdy se nově utvářel politický systém po vzoru západních zemí. Ač se nám některá fakta nelíbí, některé společenské normy tehdejší společnosti, ale i politickou kulturu převzala také naše nově vznikající republika po druhé světové válce. Samozřejmě, naše republika na těchto kořenech po druhé světové válce stavěla, ač se již formoval nově politický systém. Velmi sporné jsou některé události, týkající se významných událostí, proslulých společenských kulturních podniků či strategicky významných továren v rámci České republiky. Např. některé továrny byly vybudovány za první republiky, přežily první republiku, přežily nacisty, také přežily komunisty, ale současně vládnoucí garnitury již nikoliv. Nutno podotknout, některé továrny byly pamětníky vlády Františka II., v době Rakouska-Uherska. Vidíme-li podnik, který se hrdě honosí letopočtem svého založení sahající do období Rakouska-Uherska, či první republiky, jde již pouze o marketingovou problematiku daného podniku. Vrátíme-li se k danému tématu, politologie je velmi složitá společenská věda, jejíž náplní je studium společnosti vzhledem k politickým systémům, politickým vazbám a následně k občanům daného státu. Politika by měla sloužit řadovému občanovy, ale opak je pravdou, my sloužíme politice.