Tři omyly, které dělí od zajímavé kariéry, a příklad lochovického Optaglia

Když je něčeho nedostatek, mělo by s tím zacházet pečlivě a uvážlivě. To je zásada, která platí také o lidské práci. Nejen z hlediska národních trhů, ale především z hlediska jedinců a domácností. Kdo svůj potenciál využívá naplno, ten více vydělává a zároveň směřuje k tomu, že v budoucnu bude vydělávat ještě víc. A naopak. Nůžky se budou rozvírat a je na každém, jestli půjde nahoru nebo dolů  –přinejmenším v rámci těch možností, jaké se mu nabízí.

Dynamická hi-tech firma versus korporátní montovna

To je ovšem zásada, která se snadno popisuje, ale je obtížné ji naplnit v reálném životě. To vidíme i z toho, že většina lidí stejně pracuje v korporátních výrobnách nebo obrovských anonymních konstrukčních kancelářích, kde v podstatě jen čekají na pokročilejší techniku, která je nahradí. Všechen um a kreativita je soustředěna na to, jak zkrátit výrobu nějaké poměrně jednoduché součástky o zlomek vteřiny. Jen málokdy je českým pobočkám svěřeno něco komplikovanějšího.

A na druhé straně tu jsou firmy jako Optaglio. Zabývá se technologicky nesmírně pokročilým vývojem a výrobou, konkrétně bezpečnostními nanotechnologiemi. Některé produkty společnosti Optaglio fakticky nemají nikde na světě konkurenci, což umožňuje prodávat za prémiovou cenu a být na světových trzích respektovaným partnerem těch nejvýznamnějších organizací. Navíc je to firma pořád ještě natolik malá, aby každý zaměstnanec mohl mít své samostatné úkoly a projekty. Samozřejmě, že si člověk v takovém prostředí vydělá víc než jinde, ale ještě významnější je růst schopností a ceny na pracovním trhu – za pár let bude schopen si říct o úplně jiné peníze než jeho kolega, který tu dobu strávil v montovně.

Logicky se tedy nabízí otázka, proč lidé neopustí montovny, dokud to trh práce umožňuje. Určitou roli může hrát falešný pocit, že práce v korporátní montovně je stabilnější (ve skutečnosti přejdou korporace k masovému propouštění při prvním závanu krize), ale projevují se také tři systematické omyly.

Šance nejen pro superspecialisty

První omyl říká, že firmy jako Optaglio neexistují. Lidé o nich docela obyčejně nevědí nebo mají pocit, že tam pracují jen zakladatelé, kteří už nikoho dalšího neberou. Je to dáno primárně tím, že takové firmy jako neplatí velké reklamní agentury. Čas od času otisknou nějaký náborový inzerát, ale pokud se člověk nezajímá o nanotechnologie aktivně, může Optaglio uniknout jeho pozornosti. Přitom se jedná o firmu natolik otevřenou, že šanci dostane každý zajímavý člověk, který o sobě pošle informace.

Druhý omyl říká, že se podobné příležitosti týkají jen superspecialistů s několika doktoráty, a že „obyčejný“ technolog nebo dokonce operátor výrobního zařízení nemá šanci. Nebo, že z pohledu řadového zaměstnance je jedno, jestli pracuje v montovně nebo v opravdu špičkové technologické firmě. Jenže ve skutečnosti je tomu jinak.

V malé firmě vyvíjející a dodávající opravdu hodně pokročilé technologie můžete růst. Neustále se otevírají nové příležitosti, objevují se nové projekty, a to na různých úrovních. Samozřejmě, že nikdo neposkočí z operátora na šéfa vývoje, ale každému se čas od času nabízí možnost dostat se k ještě zajímavější práci a převzít větší kus odpovědnosti. V prostředí organizace tak malé, že se všichni navzájem znají, je možné lépe ocenit spolehlivost a aktivitu. A na rozdíl od korporace, kde vždy na mnoho zaměstnanců připadá jeden manažer, může mít v Optagliu v podstatě každý svůj vlastní projekt.

Nezajímá nás minulost, ale budoucnost

Navíc, i když člověk není vědec a neřeší speciální otázky koncentrování elektronových paprsků, stává se součástí týmu. Nasává atmosféru, přizpůsobuje se mentalitě, roste jeho motivace učit se, občas je přizván do expertního týmu). To ho posouvá někam úplně jinam než práce v korporátní pobočce, která vyrábí nějakou jednoduchou součástku a hlavní kontakt s centrálou spočívá v tom, že  každých čtvrt roku dostanou vynadáno, že nepracují tak levně, jak naplánoval nadnárodní finanční manažer.

Omyl třetí. Ten spočívá v názoru, že člověk musí nejdříve strávit roky v „obyčejné“ fabrice, hodně se toho naučit, prosadit se a potom teprve to může zkusit v dynamické hi-tech firmě typu Optaglio. Jenže opak je pravdou! „Nezajímá nás, co máte za sebou. Zajímá nás, jaká je váš potenciál,“ uvádí se ve firemních materiálech. A na webu najdete poznámku o tom, že Optaglio preferuje lidi bez zkušeností z velkých mezinárodních firem. Ono se totiž ukazuje, že v „obyčejné korporaci“ se člověk naučí úplně opačné věci, než jaké potřebuje pro samostatnou práci v oboru špičkových technologií. Odnaučit se korporátní zlozvyky než větší problém než začínat úplně od nuly.  

Optaglio není na českém trhu jediné. Ale počet takových firem není neomezený. A co hůře, dnes už jsou zakládány jen výjimečně. Optaglio funguje přes 20 let, jiné špičkové firmy vznikly ve stejné době. Nicméně to nic nemění na tom, že nejcennější zdroje mají být nejlépe využívány. I v rámci osobní kariéry.

Mimochodem, jak velká část vašeho potenciálu je využita ve stávajícím zaměstnání?