Zdravá inflace. Existuje?

Inflace stoupá strmě vzhůru a celý svět se snaží s nepříznivou situací, která neskončí mávnutím proutku a zanechá za sebou velké škody, bojovat všemožnými způsoby. Je záměr stlačit inflaci na nulu?

Nejistá očekávání

Všude po světě se aktuálně řeší stoupající míra inflace. Někde dosahuje patnácti procent, jinde sedmdesáti. A každá země se s tím pere po svém. Někdo reguluje daně, další dává příspěvky občanům nebo jen vybraným skupinám. Jsou místa, kde se zatím vyčkává. Jsme v situaci, kdy není úplně jasné, co se bude dít. Jak to zamává s kurzy měn, nestoupne-li kurz forintu a neklesne libra. Kdo ví. Prognózy jsou, ale s ohromným prostorem, kde se odborníci dušují, že to může být i úplně jinak. A tak žijeme v nejistotě a čekáme.

Nula nebo tři?

Nula není žádoucí, inflace má v ekonomice státu pevně dané místo. Neměla by ale dlouhodobě překračovat tříprocentní hranici. To je číslo, kdy všechno klape podle plánu a není třeba se bát výkyvů a propadů životní úrovně. Bohužel je to tak nestálý a vrtkavý parametr, že o stabilitě nemůže být řeč. Je to způsobeno mnoha faktory, které inflaci ovlivňují. Ona sama pak není tak silná, aby si udržela tvář.

Zjednodušeně by se dalo říct, že cenová hladina, o které inflace primárně je, je dána poměrem zboží a služeb dané ekonomiky k množství peněz dané ekonomiky.

Od revoluce v roce 1989 bylo ale jen pramálo měsíců, kdy byla inflace na zdravé hodnotě. Krizí jsme jako země zažili několik, návrat k normálu je ale pro ekonomiku vždy o něco těžší. Průměr se bude s největší pravděpodobností zvyšovat, a zatímco dnes se mluví o čísle tři, za deset let se spokojíme s dvojnásobkem. Je to přirozený proces, který se nedá zastavit. Potýká se ním celý svět. Jediným řešením je, aby každý začal u sebe, přemýšlel o penězích, o investicích a nastavil si systém, který nebude otrocký, ale dlouhodobě udržitelný v době krize i přebytku.