Říkává se, že rodiče se dokáží postarat o svých deset dětí, ale deset dětí není schopno se postarat o své rodiče. Smutné, ale pravda. Nicméně, nebude-li sociálních zařízení jako domovy důchodců, LDN či hospice, kde péči o rodiče supluje za děti stát, senioři by pravděpodobně žili v podmínkách odmítání svými dětmi, a neskrytým náznakem jejich opovržení se seniory.
více v článku...
Role státu
Samozřejmě, stát není schopen plně zastoupit roli rodiny, ale mnohé děti jsou vděčni za roli státu, za roli opatrovníka jejich seniora. Ano, musíme si klást otázku, proč byl senior dětmi odložen. Důvodů je mnoho, jmenujme si pouze několik: nezájem dětí o seniora, ekonomické důvody rodiny, či bytová otázka dané rodiny seniora. Tak či onak, musíme si uvědomit, tato situace je problém nejenom nyní, ale také problém let následujících. Naše populace stárne. My, ve věku 35 – 40 let jsme velmi silnými ročníky. Za padesát let dosáhneme přibližně okolo 87,5 let. Hospodářská situace státu se bude zhoršovat, a pakliže nebudou zvoleni poslanci, z jejichž řad bude sestavena silná vláda, která bude schopna dovést stát k jeho stabilní a pevné hospodářské pozici ve světě, my budoucí senioři budeme v horší pozici než senioři současní.
A co rodina?
Kde selže rodina, selže samozřejmě i stát. Dnes si situaci zcela neuvědomujeme. Chodíme do práce, studujeme a pěstujeme své koníčky. Je zcela jisté, nebude na důchody, a jako jediné řešení je, individuálně se na finanční potřebu ve stáří dostatečně připravit, ale! Při nízkém rozpočtu rodin, lze vůbec s finančními prostředky hospodařit ve smyslu jejich ukládání na stáří. Toto mohou pouze rodiny, kde příjmy značně převyšují finanční potřeby rodin pro zajištění běžných životních potřeb. Nicméně, náklady na životní potřeby se zvyšují, platy pracujících mnohdy v daných odvětvích nerostou, spíše mají klesající tendenci. Otázka zní, co můžeme my silné ročníky na stáří očekávat. Pouze opovržení společnosti jako příživníky společnosti, nemoci, bezmocnost a mnohdy střechu nad hlavou. Střechu, kterou nám nebudou schopni zajistit naši blízcí, nám nebude schopen zajistit ani náš stát. Prostě na to nebude mít finanční prostředky. Jedinou uklidňují skutečností, která pro nás může být, je skutečnost, my se toho nedožijeme. My se v horším případě nemusíme dožít ani pětačtyřiceti let. Třetí světová válka není utopií současných dnů, ale reálná hrozba lidstva. Třetí světová válka je zcela reálná, koukneme-li se na dění posledních týdnů. Ve světě to vře! Střední Evropa zatím hlásí klid, velmoci nemají podstatný vliv rozmíchat válečný konflikt v samém středu Evropy. Pro Čechy tato informace může mít zklidňující charakter, ale hospodářská smyčka resp. hlad po nerostném bohatství, úrodné půdě a levných výrobních podmínkách se bude utahovat. Vrátíme-li se k jádru problému, lidé ztrácejí sociální jistoty, které jsou za dané situace zřejmé. I toto je otázka sociální politiky, která jde až za hranice naše státu, jednoduše řečeno, sociální politika nezná ve světě hranic.
Z hlediska širšího pojetí, dle mého názoru a zkušeností musí sociální politika ve vztahu ke všem otázkám lidského života zahrnovat podstatné body:
– dostupnou zdravotní péči
– právo a dostupnost vzdělání
– zabezpečení klidného a zajištěného stáří
– zabezpečení bydlení
– péče o rodiny s dětmi
– umožnění využití volného času
– pracovní a životní prostředí
– kultura a tělovýchova
Nicméně, sociální politika musí zahrnovat především na prvním místě otázku zaměstnání občanů. Od práce se totiž odvíjí vše ostatní. Jsou-li lidé zaměstnaní, platí ze svého platu daně, z jejich daní je následně možné financovat sociální projekty. Ale aby lidé mohli být zaměstnaní, je potřeba stabilních firem, které tyto lidi zaměstnají. Ovšem, firmy také platí daně, které jsou také příjmem státního rozpočtu, a podstatným příjmem za standardních podmínek jejich výběru. Nicméně, opět se vracíme na počátek. Tato situace je tvz. perpetum mobile. Vše umožní pouze velmi stabilní vedení státu resp. silná vláda, která dokáže dobře spravovat veřejné finance získané prostřednictvím daní od firem a občanů. Situaci bychom jako občané mohli ve volbách změnit, ale někteří z nás opět uvěří předvolebním sloganům některých politických stran a hnutí.