Bylo mi 19, měla jsem čerstvě po maturitě a chtěla jsem si jenom užívat. Bohužel, k mé smůle mi to kazila jedna věc. Dělala jsem přijímačky na tři vysoké školy, ale vypadalo to bledě.
Ze dvou jsem měla už výsledky a nepřijali mě. Z té poslední jsem na výsledky ještě čekala, ale z přijímaček jsem neměla vůbec dobré pocity, tak jsem tomu moc šancí nedávala. A tohle mé očekávání se i potvrdilo, napsali mi, že byli lepší adepti a mě musí odmítnout.
Co teď? Skvělý, mám po maturitě, celý život před sebou, ale žádná jistota v podobě vysoké školy nebo práce. A upřímně řečeno, do práce se mi ještě ani nechtělo, chtěla jsem studovat a vzdělávat se.
více v článku...
Co budu dělat?
Začala jsem si tedy na internetu hledat různé možnosti. Našla jsem pomaturitní studium Brno, líbilo se mi, že budu pořád student a naučím se jazyk.
A nebudu nic nalhávat, to se mi hodně hodilo. Z angličtiny jsem odmaturovala s odřenýma ušima. Takže jsem si řekla, že je to skvělá příležitost, přece jen, na výšku můžu nastoupit klidně další rok, chci teď vypilovat angličtinu.
Umět jazyk rozšiřuje možnosti a dává nový příležitosti. Nemusím být pak vázaná na to, být v České republice, můžu kamkoliv odcestovat a najít si práci tam. Už jsem si začala snít svůj budoucí život někde v zahraničí, protože to jsem vždycky chtěla., cestovat a nejlépe pak i někde zakotvit.
Nástup do školy
V září jsem nastoupila do jazykové školy PELICAN, chodila jsem tam každý den na čtyři vyučovací hodiny. Bylo to super, strašně to utíkalo a já se v angličtině zlepšovala. Dřív jsem se bála promluvit, ale tam jsem tento blok překonala. Lektor, který mě učil, byl hrozně sympatický a milý. Vůbec jsem se už nebála mluvit a šlo mi to čím dál lépe.
Pomaturitní studium angličtiny jsem zvládla na výbornou, na konci jsem absolvovala státní jazykovou zkoušku a dostala jsem Vysvědčení o státní jazykové zkoušce.
Když jsem toto studium absolvovala, rozhodla jsem se cestovat, chtěla jsem zúročit všechny své znalosti angličtiny a hlavně nezakrnět. Nechtěla jsem se na to zase vyfláknout, angličtinu přestat používat a ztratit tak nově nabyté znalosti.
Pojedu do zahraničí
V červenci jsem vycestovala směr Londýn, podívat se po památkách a celkově, jak si tam lidé žijí, vidět prostě jinou kulturu.
V Londýně jsem narazila na další výletníky od nás z České republiky, seznámili jsme se a spřátelili se. Oni měli v plánu dál cestovat, tak jsem se k nim přidala a jela nejdřív do Španělska. Tam jsme si našli brigádu za barem a takhle asi měsíc vydělávali.
Nové zážitky a přátelé
Hrozně mě to bavilo, byla jsem ve svém živlu, dokonce jsem se naučila i trochu španělsky.
Rozhodla jsem se, že až se vrátím domů, tak i když budu na výšce, tak stejně budu docházet na kurzy španělštiny a naučím se i tu.
Vždycky jsem si myslela, že nejsem na jazyky, nikdy mi nepůjdou a nejsem schopná se je naučit. To byl ale omyl, jde to. Vážně, kdokoliv, kdo jen chce, je schopen se je naučit, když má dobrého lektora, který nad ním neláme hůl, který mu pomůže a má s ním trpělivost.
Já měla opravdu štěstí na lektora a školu. Španělštinu jsem se také učila ve škole PELICAN. I tu jsem se naučila.
Dneska už mám práci, díky které mohu hodně cestovat, především do Španělska, Itálie, Anglie a občas i do USA.
Umět jazyky ke své práci opravdu potřebuji, dennodenně to využívám pro svou práci. Jsem šťastná, že jsem se je naučila a díky tomu teď můžu dělat to, co mě baví.