Kubismus, avantgardní umělecký směr, který vznikl na počátku 20. století, radikálně změnil pohled na svět a umění. Jeho zakladatelé, Pablo Picasso a Georges Braque, přišli s novým způsobem zobrazení reality, který odmítal tradiční perspektivu a způsob vyjádření. Kubismus zavedl revoluční přístup k prezentaci objektů a scén, což vedlo k rozšíření hranic uměleckého vyjádření.
Kubismus je charakteristický fragmentací objektů, geometrizací a zobrazením více pohledů současně. Umělci rozdělovali objekty na jednotlivé části a zkoumali jejich vztahy a propojení. Tímto způsobem vytvářeli nové kompozice a struktury, často na pomezí abstrakce a figurativního zobrazení.
Tento směr ovlivnil mnoho umělců a zanechal trvalou stopu v historii umění. Jeho vliv se projevil i v dalších avantgardních směrech, které následovaly po kubismu, jako jsou dadaismus, surrealismus a symbolismus.
Dadaismus, který vznikl během první světové války, byl reakcí na hrůzy války a ztrátu lidských hodnot. Dadaisté odmítali tradiční umělecké hodnoty a konvence, přičemž se zaměřovali na absurditu a náhodu.
Surrealismus, který se zrodil ve 20. letech 20. století, spojoval prvky snů a fantazie s realitou. Surrealisté se snažili zachytit podvědomí a nevědomí, často se obraceli k psychoanalýze a automatickému psaní.
Symbolismus, směr koncem 19. století, se zaměřoval na vyjádření pocitů, nálad a idejí prostřednictvím symbolů a metafor. Symbolisté hledali skryté významy a duchovní rozměr umění, což vedlo k vytvoření nového, silně expresivního jazyka.
V závěru lze konstatovat, že kubismus položil základ pro další umělecké směry, jako jsou dadaismus, surrealismus a symbolismus. Dadaismus vznikl jako reakce na hrůzy první světové války a odmítal tradiční umělecké konvence, zatímco surrealismus se zaměřoval na propojení mezi snovou a reálnou sférou a symbolismus na významové hledisko uměleckého díla. Všechny tyto směry sdílejí dědictví kubismu v hledání nových způsobů zobrazení reality a rozšíření hranic uměleckého vyjádření.