Komunikační strategie
Komunikace mezi občany a veřejnou správou, ale i komunikace mezi orgány veřejné správy navzájem v podstatě probíhá ve dvou rovinách – rovina povinné komunikace a rovina komunikace nepovinné. Rovina povinné komunikace je dána standardy chování vyplývajícími z daných zákonů, vyhlášek a norem, které je potřeba dodržovat a respektovat. Z legislativy vyplývají nejrůznější omezení, mantinely a sankce. Z povinné komunikace je vyjádřena záruka právního státu a zároveň vytváří předpoklady pro činnost veřejné správy jako celku. V rámci roviny povinné komunikace by mělo být umožněno plnohodnotné propojení s dalšími strukturami. V podstatě je tato rovina určována zejména právem každé fyzické i právnické osoby na informace ze strany orgánů veřejné správy. Bariéry k poskytování těchto informací jsou stanoveny legislativou. Veřejná správa je povinna předepsaným způsobem zveřejňovat základní informace o své činnosti takovým způsobem, aby byly veřejně přístupné. Jak je uvedeno v Listině základních práv a svobod: „Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“(Listina základních práv a svobod, čl. 17, odst. 5)
Rovina nepovinné komunikace není ošetřena zákonem. Vychází z tradic, kultury, obecných zvyklostí a představ o slušnosti. Tato oblast respektuje místní specifika a reaguje na konkrétní problémy v daném místě. V rámci této roviny dochází ke snaze nacházet společná řešení a vytvářet občanskou společnost. U nepovinné komunikace je důležité, aby nebyly obcházeny zákony, nedocházelo k jejich mylné interpretaci a nestaly se tak záminkou k šikaně občana. Právě na rovině nepovinné komunikace záleží, jak je skutečně společnost demokratická. Ukazuje, zda vzniká prostor pro korupci a dochází k zneužívání moci či nikoliv. Nepovinná komunikace je spojnicí mezi každodenními konkrétními problémy a obecně platnými standardy řídící chod organizace ke všeobecnému prospěchu. Právě na úrovni nepovinné komunikace pak záleží, zda veřejná správa a občan budou spolupracujícími partnery nebo jen nespolupracujícími individualitami. (Foret – Foretová, 2001)
Po definování obou rovin komunikace můžeme konstatovat, že v rámci povinné komunikace jde o to, že veřejná správa s občanem, ale i jednotlivé orgány veřejné správy spolu komunikovat musí. Rovina nepovinné komunikace vyjadřuje fakt, že tyto subjekty spolu komunikovat chtějí.
