Dojímají mě rádoby uklidňující hlášky pro vystresované hospodyňky typu: „Předvánoční atmosféru přeci nedělá sterilní čistota!“ nebo „Vždyť děti si z vánoc nebudou pamatovat vyčištěný koberec, ale náladu a koledy u rozsvíceného stromečku!“.
Kdo by u nás v domácnosti se třemi dětmi, invalidním dědečkem, psem, kočkou a kanárem hledal sterilní čistotu? Jaký vyčištěný koberec? Jsem ráda, že někdy ten koberec zpod haldy hraček, sportovního náčiní, lahviček a oblečků vůbec někdy vykoukne a já jsem schopná si představit, kam na něj ten vánoční stromek vměstnat.
Když všichni po dvou nebo po čtyřech chodící, lezoucí nebo jezdící usnou, dá se pak aspoň rámcově poklidit a vysát. Naše rodina vyznává přirozený chaos jako záměr přírody, odolnost jedince, sílu rozumného úsudku a osobní zodpovědnost. Když máš hlad, najez se, když je ti zima, zahřej se, když jsi znaven, odpočiň si, když jsi marod, vezmi si Wobenzym.
Zní to zkratkovitě a proklamačně, ale je to jen zhuštěná, praxí osvědčená zkušenost. V počtu a rozličnosti potřeb a zájmů rodinných příslušníků v mezích lidské slušnosti ctíme i zákon smečky: výhodu má nejsilnější.
Pokud má někdo čas laskat následky svých bolístek různými obkládky a řešit sterilitu wc v odpadní rouře, nechť tak činí.
Při našem zápřahu jdeme s mým mužem po podstatě a po příčinách. Pokud je silná obranyschopnost těla, vypořádá se pak člověk lépe s čímkoli. Od viróz, přes angínu až po hojení zlomenin. A enzymová léčba cílí právě na vlastní sebeobranu. Nastartuje hojení, splaskne otoky a tolik to nebolí. S psychikou ruku v ruce. Předstírání síly je slabost, která se později vymstí. Takže pokud tě už něco skolí, řeš to. Opravdově, přímo. A to jak vymknutý kotník, tak zlomené srdce. Na výron – nohu nahoru a enzymy, na to druhé – pevná náruč a vyplakat se. Ne všechno spraví enzymy.