Absolvovala jsem pomaturitní studium angličtiny. Když jsem odmaturovala a nevzali mě na žádnou vysokou školu, tak jsem šla na jazykovku, abych měla i nadále statut studenta a přišlo mi to tak nějak automatické, logické.
Co jiného. Další rok jsem chtěla vyzkoušet přihlášky na vysokou znova a jazykovka je dobré řešení, alespoň se pořádně naučím anglicky
více v článku...
Nechuť k jazykům
Moc se mi tam nechtělo, ale co se dá dělat. K angličtině jsem měla už ze střední školy odpor. Měli jsme učitelku, která si mě zařadila jako „trojkařku“, prostě takový průměr a i když jsem se učila sebevíc, nikdy jsem lepší známku neměla. Což bylo dost demotivující a já tak k angličtině získávala postupný odpor.
Na jazykovku se mi tím pádem taky moc docházet nechtělo, ale doma jsem se flákat taky nechtěla. Navštěvovala jsem ji tedy pravidelně. Abych byla upřímná, začalo mě to bavit, dokonce jsem se do školy i těšila. Měli jsme super partu. S děckama ve škole byla opravdu sranda a to i s učitelem, který vymýšlel zábavný program.
Výhody
Celý rok jsem byla student, takže jsem nemusela nic řešit, placení sociálního pojištění a zdravotního pojištění. Vůbec jsem tomu nerozuměla, tak jsem byla ráda, že mě tato starost ještě minula. Navíc jsme ve škole dostali zdarmaISIC průkaz, na kterém je mnoho slev.
Využívala jsem ho na cesty vlakem, na kávu v kavárnách, nebo když jsem objednávala cokoliv z internetu. Nezdá se to, ale za tu dobu se to nasčítá, ušetřil mi spoustu peněz.
Pestrá výuka
Navštěvovala jsem jazykovou školu Pelican v centru města Brna. Samozřejmě byly hodiny, kdy jsme se drtili gramatiku, ale vždy se učitel snažil výuku nějakým způsobem zpestřit. Často jsme hráli hry, při nichž jsme se učili nebo byli nuceni konverzovat v angličtině.
Chodili jsme se také občas učit do terénu. Výuka probíhala zajímavým, pestrým způsobem. My studenti, co jsme školu navštěvovali, jsme se sblížili. Pořádáme občasné srazy na kávě nebo vínu.
Jazykovka Pelican
Dnes, když se ohlédnu, tak jsem ráda, že jsem ten rok svého života směřovala takto, ke zdokonalení angličtiny. Naučila jsem se mluvit a hlavně rozumět i rodilým mluvčím, což mi dělalo asi největší problém.
Po roce studia
Ten rok utekl jako voda a znalosti nabité ve škole, jsem už mnohokrát zúročila a věřím, že ještě zúročím.
Přihlásila jsem se pak na vysokou školu. Tentokrát jsem nepodcenila přípravu a tak jsem byla přijata. Vystudovala jsem humanitní obor.
Při škole jsem měla brigádu v kavárně, kterou navštěvují dost často i cizinci takže hned tam se mi hodila znalost angličtiny.
Později jsem si našla brigádu v jedné firmě, kde jsem vyřizovala administrativní záležitosti a často komunikovala s klienty. Firma byla nadnárodní, proto jsem telefonovala i do zahraničních firem a mluvila s cizinci. Konverzovala jsem v cizím jazyce i osobně na meetingách a poradách.
Znalost angličtiny
V té době jsem byla opravdu za jazykovku vděčná, i na přijímacím pohovoru mi pomohla především část, ve které jsme měli diskutovat anglicky. Ukázat, jak rychle umíme reagovat a jak dobře anglický jazyk ovládáme.
Později, když jsem mluvila se svým nadřízeným, tak mi svěřil, že právě díky mé angličtině mě vzali. Byla jsem pohotová v odpovědích a gramaticky přesná.
Zaměstnání
U této firmy jsem zůstala a po škole se nechala zaměstnat. Povýšila jsem a dnes už nesedím jen v kanceláři, ale především cestuji. Jezdím osobně za klienty do zahraničí a vyřizuji s nimi vše osobně.
Cestování si užívám, a i když je to pracovně, najde se čas občas se po lokalitě porozhlédnout. Navíc mě sami klienti zasvěcují do tradic jejich země.
Absolvuji spoustu pracovních obědů a večeří. Ochutnala jsem různé zahraniční i orientální kuchyně. Poznávám nové lidi, nová místa, nové zvyky. Má práce, ve které mluvím skoro pořád jen v anglickém jazyce, mě naplňuje. To bych tak před deseti lety vůbec netipovala.