Důležitou otázkou při praktikování vegetariánství je vyvážená strava. Zde není důvod se obávat. Není potřeba si pamatovat desítky tabulek a čísel s nutričními požadavky pro náš organismus. Americká dietetická asociace už v roce 1987 vydala prohlášení, že je-li vegetariánská strava vhodně naplánovaná, je i zdravá a dokonce že správně praktikované vegetariánství může předcházet mnoha zdravotním problémům, jako je infarkt, mozková mrtvice, rakovina, cukrovka, problémy se zažíváním a podobně.
Dnes už tedy pomalu padají mýty ohledně vegetariánství a to se stává běžnou a samozřejmou součástí našeho každodenního života. Vegetariánské pokrmy najdeme běžně ve firemních jídelnách, ve školách či ve školkách. Dokonce už existují školky přímo vegetariánské a taktéž firmy. Lidstvo začíná žít nejen zdravěji, ale i více v souladu s přírodou. Alespoň do té míry, do jaké nám to samozřejmě dovoluje městský civilizační způsob života.
Jak už jsme ale podotkli, u vegetariánství nejde pouze o zdraví. Jde o vnímání druhých bytostí jako důležitých. Vždyť lidstvo je od počátku svého života na zemi spjato se zvířaty a vůbec s veškerou přírodou takřka nerozlučně. Na rozdíl od dávných dob, kdy žili naši předkové lovem, už dnes naše přežití dávno nezávisí na lovu či chovu zvířat. Vegetariánství nám v podstatě říká, že dnes naopak přežití nejen člověka, ale všech živočišných i rostlinných druhů závisí na chování lidstva. Dnes věda i mnohé filozofické směry zkoumají vegetariánství jakožto možný nástroj budoucího přežití života na planetě Zemi. Některé filozofie již toto chápaly dávno. Například v Indii je nezabíjení živých tvorů chápáno jako přirozená součást některých buddhistických proudů, také hinduistických učení, či silně je ahinsa zastoupena v džinismu. V Evropě se vegetariánstvím vážněji zabývala až racionalistická filozofie s nástupem novověku. Jeden z jejich představitelů, René Descartes, považoval zvíře za pouhý stroj postrádající schopnost cítit bolest. Zvířata pokládal za necítící automaty na základě úvahy, že \bůh nemohl chtít, aby lidé zacházeli s cítícími bytostmi tak, jak zacházejí se zvířaty. V době osvícenství se však pomalu myšlenky vegetariánství začínaly prosazovat i v Evropě. Například Jeremy Bentham, známý aktivista a vegetarián, požadoval respekt lidí ke zvířatům jakožto cítícím tvorům.
V době osvícenství přišla na svět i známá věta:“Otázkou není, zda mohou mluvit, či zda mohou myslet, ale zda mohou trpět.“ Osvícenští humanisté, skrze zorný úhel vegetariánství srovnávali osud zvířat s osudem otroků a požadovali pro ně alespoň minimální ochranu a minimální spravedlnost. Dnes , i díky nim, už snad nikdo nepochybuje, že zvířata bolest pociťují. Zmiňuje se o tom například Amsterodamská smlouva, kterou přijala Evropská unie a která navíc ukládá členským státům povinnost věnovat ochraně zvířat plnou pozornost. Proto bychom se měli zabývat otázkou, zda není naší povinností vzdát se praktik, které zvířatům způsobují bolest nebo jim berou život. Máme právo skutečně všechny naše vlastní zájmy vykupovat bolestí a smrtí zvířat. Máme morální právo odmítnout vegetariánství, pokud víme, že maso k životu nepotřebujeme?