více v článku...
Komunikační teorie
Komunikace patří mezi nejužívanější slova dvacátého století a setkáváme se s ní v různých oblastech lidského života, v různých společenských situacích. Jak uvádí Foret (1994, s. 18), „pod pojmem komunikace nechápeme pouze cesty a silnice“. Původní latinský význam tohoto termínu zahrnuje sdělení, sdílení, spojování, společnou účast apod. Když se na komunikaci podíváme z tohoto širšího hlediska, znamená pro nás prakticky základ veškerých vztahů mezi lidmi, veškerého zájmu o veřejnost. A právě v tomto pojetí je komunikace chápána i v této práci.
V rámci této kapitoly je komunikace rozebrána pouze z teoretického hlediska. Užity jsou poznatky z teorie komunikace a masové komunikace. Komunikace ve veřejné správě je zkoumána v kapitole následující.
Význam komunikace
Co je vlastně rozhodujícím významem sdělení při komunikačním aktu? Význam komunikace velmi trefně vystihuje tvrzení Janouška, který uvádí, že významem komunikace je to, co zamýšlí mluvčí, aby z jeho sdělení pochopil posluchač. Uvedené
chápání významu komunikace bere v potaz, že proces komunikace je vzájemný. Tedy komunikace má vést k významové shodě. Původní mluvčí potřebuje potvrzení svých záměrů ze strany příjemce sdělení, což předpokládá promluvu původního posluchače.
(Winkler, 1998)
Pojetí komunikace
Pojetí komunikace chápeme v širším záběru, než je pouhá redukce na sféru informací. Předmětem komunikace tedy může být jakýkoliv výtvor, ať už lidský, přírodní, verbální či neverbální, hmotný nebo duševní. Tento výtvor je představený jednotlivcem nebo institucí a vnímaný druhou stranou. Důležitou část této definice tvoří právě představení a případná reakce druhé strany, protože právě to chápeme jako komunikaci.
K všeobecnému docenění významu komunikace pro fungování společenských systémů došlo zejména po druhé světové válce. Komunikace se ukázala jako klíčová pro dosažení cílů a úspěchů. Nesčetné důkazy o její klíčové roli podaly extrémní podmínky válečných vojenských operací a zároveň i výrazný posun v možnostech komunikace přinesl rozvoj sdělovací a výpočetní elektrotechniky. (Foret, 1994, s. 18)
Komunikační akt bývá často popisován jako posloupnost těchto prvků: kdo – říká co – jakým kanálem – komu – s jakým efektem. Foret (1994) dodává, že minimálně třetí položku by bylo vhodné rozšířit či dokonce celou posloupnost doplnit o samotné
vyjadřovací prostředky komunikace. Právě ty totiž významně ovlivňují možnosti se vzájemně vůbec dorozumět.
Při výběru vyjadřovacích prostředků je potřeba brát v úvahu schopnosti příjemce našeho sdělení. Správné pochopení zprávy je však silně ovlivněno rovněž celkovým širším kontextem.