více v článku...
Moje vzdělání
Mám vychozenou základní školu a dál nic. Nejsem žádný hlupák ani lenoch, nepřály mi podmínky. Matka se na mě vykašlala, když mi bylo čtrnáct, a odstěhovala se do zahraničí za přítelem. Otce jsem nikdy nepoznal, a tak jsem prakticky celou pubertu strávil u babičky, která mě moc nezvládala, a to jak finančně, tak psychicky.
Základní školu jsem tak dokončil s odřenýma ušima s jednou čtyřkou vedle druhé. Puberta se mnou mlátila, ale věděl jsem, že na střední bych jít měl.
Byl jsem, ač překvapivě, přijat na gympl, na který jsem také nastoupil.
Babička neměla finanční prostředky na to, aby mi mohla dávat kapesné, a tak jsem se měl spokojit na snídani s dvěma rohlíky a jogurtem, s chlebem s margarínem a šunkou ke svačině, obědem ve školní jídelně a večeří stejného typu, jako byla svačina s tím, že ve sváteční den byla i polévka navíc.
Oblečení jsem dědil po mrtvém dědečkovi nebo jsme výjimečně zašli do second handu.
Cítil jsem se trapně, byl jsem přece frajer… Rozhodl jsem se peníze vydělat sám a postavit se na vlastní nohy a patřit do „lepší“ brněnské společnosti.
Pracoval jsem nejdříve, v mých patnácti letech, ve Slatině u pásu. Každý den po škole, občas s vynecháním odpoledního studia, jsem tam chodil. Byla to strašná práce, ale mohl jsem si koupit něco na sebe a vypadat stejně „cool“, jako moji vrstevníci.
Díky oblečení jsem se konečně cítil trochu lépe a rozhodl jsem se, že chci pracovat za barem.
Bylo mi 17, když mě z gymplu vyhodili. Práce za barem a škola od 8 od rána každý den? Nesmysl.
Babička se mě snažila přesvědčit, abych šel někam jinam, že bez maturity nebo výučního listu nebudu nikdy nic.
Neposlouchal jsem a rozhodl se, že budu prostě makat v baru, mít skvělý bohémský život a parádně si užívat.
Stal se ze mě celkem šikovný barman, nicméně to, že nemám dodělanou střední, jsem pocítil již celkem brzy.
Pracák
Bar, ve kterém jsem pracoval, byl uzavřen a já se ocitl na úřadu práce. Co tady budu dělat? Měl jsem z toho celkem hrůzu.
„Co máte za školu? Základní? Aha, tak pro Vás máme výkopové práce na silnicích v Jihomoravském kraji. Nebo co kdybyste šel vykládat zboží do hypermarketu?“
Vždyť já mám barmanskou praxi. Všechno bylo ale na černo bez smlouvy, bohužel…
Je mi čerstvých 20 let a nikde mě nechtějí, nemám prý potřebnou fyzickou sílu ani potřebné vzdělání pro výkon zaměstnání, na které se hlásím.
Přišel jsem na druhou schůzku na úřad práce naprosto zdeptaný a nevěděl jsem, co se mnou bude. Proč jsem babičku neposlechl a neudělal si alespoň tu maturitu?
Paní úřednice si naštěstí všimla mého intelektu a začali jsme si povídat o tom, proč nemám dodělanou školu a co bych v budoucnu chtěl dělat. Chci si otevřít vlastní podnik, vlastní bar!
Došli jsme k možnosti rekvalifikace v Brně. Co kdybych využil čas strávený v evidenci úřadu práce a absolvoval profesní kurz základy podnikání a kurz barmanství? Získám certifikát, který budu moci použít místo dokladu o vzdělání a naučím se základy podnikání. Půjdu pak za bar a z vydělaných našetřených peněz si otevřu svůj vlastní podnik.
Kurz na barmana i profesní kurz základy podnikání jsem zvládl na výbornou a svůj čas strávený na úřadě práce jsem tak využil ku prospěchu mého vzdělání a lepší budoucnosti. Nicméně všechny mé úspory padly na prostý život a já se ocitl zase na začátku.
Díky mé píli a rozhodnosti dojít k určenému cíli se mi podařilo najít si práci a našetřit na odkoupení jednoho zapadlého staršího baru, který jsem zrekonstruoval.
Nyní se mi daří a jsem rád za možnost, která mi byla poskytnuta, za profesní vzdělávání v Brně, díky níž jsem teď tam, kde jsem.
Dosáhneš všeho, čeho chceš, když dostaneš tu správnou možnost, chyť se jí. Já jsem se chytl a jsem vděčný.
Rekvalifikační kurzy Brno Pelican.